100 let MRS Strážnice
V letošním roce jsme si připomněli v našem spolku 100 let od svého založení. Dá se říct, že tato doba obsáhne víc jak celý lidský život. V životě spolku to však představuje několik generací členů, funkcionářů a řadu vývojových etap.
Než se začneme tímto vývojem zabývat, je potřeba si připomenout něco z historie, a to vznikem rybářského práva po roce 1848 v důsledku ztráty hospodářského postavení šlechty. Po tomto roce se rybářské právo stalo všeobecným, lovit ryby mohl tehdy prakticky kdokoli. Nastalo období "vyrybňování" toků. Teprve koncem 19. století se začali sdružovat první skupiny osob zabývající se rybolovem jako sportovní činností. Zásadním momentem bylo vydání prvního zákona o rybářství v roce 1885, který definitivně zrušil neomezený rybolov, rozdělil vody na soukromé a veřejné, stanovil skutkové podstaty rybářských přestupků, zavedl rybářský lístek, doby hájení a lovné míry ryb. S vydáním rybářského zákona je spojen vznik prvních rybářských spolků. Ty byly zakládány zejména na přelomu 19. a 20. století.
Není možné vyjmenovávat všechny funkcionáře a členy, kteří se významnou měrou zasloužili o činnost našeho spolku, ale přece jenom ti, kteří stáli u založení spolku a jejich následovníky, kteří se v novodobé historii zasloužili o dobrou činnost a dobré jméno spolku, vzpomenout musím.
Z novodobé historie jsou to především pan Miroslav Ivan, pan Ota Kolář, dlouholetý předseda spolku pan Milan Karásek, hospodář pan Jiří Kopenec a v neposlední řadě ekonom spolku Ing. Pavel Procházka (čest jejich památce). Pamětníci založení našeho rybářského spolku již nežijí, a tak jen z písemných pramenů, které se dochovaly v našem archivu, se můžeme něco dozvědět o velmi skromných začátcích, které založení spolku provázely.
Z podnětu řídícího učitele Emanuela Píštělky utvořilo 18 rybářů ze Strážnice a Petrova v dubnu roku 1924 rybářský spolek. Pachtovní smlouvou s okresním úřadem v Hodoníně získal spolek oprávnění k výkonu rybářského práva na rybářských revírech Morávka (Baťův kanál), říčka Velička, Radějovský potok a Sudoměřický potok. To všechno za roční poplatek 155 Kčs na dobu 10 let.
Prvním předsedou se stal pan Emanuel Píštělka, zapisovatelem Ignác Lindner, hospodář Antonín Šlesinger a František Hotový. Činnost spolku byla malá: Výbor se scházel nepravidelně, jenom podle potřeby. Přesto už v roce 1939 měl spolek 39 členů a bylo vydáno 28 celoročních povolenek pro hosty. Když budeme v historii a její statistice pokračovat, dočteme se, že v roce 1942 má spolek už 50 řádných členů, 17 čekatelů na dobu jednoho roku a 77 sezónních hostů. V této době již byl předsedou spolku JUDr. František Nossek, hospodářem František Ivan a jednatelem František Macalík.
V roce 1948 dosáhl spolek pod vedením předsedy JUDr. Františkem Procházkou, jednatelem Janem Urbáškem a hospodářem Karlem Štouračem 191 členů a hostů. Zvyšování členské základny a zájem hostů o povolenky jenom dokazuje dobrou práci spolku, jeho výborů a zajímavost revírů, které v té době spolek obhospodařoval.
Situace po Druhé světové válce
V revírech nastaly zásadní změny až po druhé světové válce. Již 14. května 1945 přidělil spolku tehdejší Městský národní výbor ve Strážnici do prozatímní správy rybářský revír řeky Moravy, který do té doby patřil panství hraběte Antonína Mágnise. O část tohoto revíru měli zájem rybáři ze Vnorov, a taky hodonínský a bzenecký rybářský spolek. Že byl tento zájem opravdu velký, svědčí i skutečnost, že už 1. září 1945 byl tento revír rozhodnutím Poříčního svazu v Uherském Hradišti přidělen do obhospodařování rybářskému spolku ve Bzenci.
Teprve v roce 1948, po vzájemné dohodě strážnických rybářů a rybářů ze Bzence, dochází ke společnému obhospodařování rybářského revíru řeky Moravy. Je nutné se také zmínit o jiných revírech, které spolek obhospodařoval a obhospodařuje. Tak například revír Velička se všemi přítoky byl spolku přidělen do správy v roce 1946 Zemským národním výborem v Brně. Tehdy byla Velička rozdělena na pět samostatných rybářských revírů.
V roce 1953 byl vydán nový zákon o rybářství, který rozdělil vody na rybářské revíry, znárodnil rybářské právo a zavedl hospodaření podle plánu. Byla vytvořena celostátní dobrovolná organizace Československý svaz rybářů a spolek se přejmenoval na organizaci. Tento název přetrval až do roku 2014 kdy byla zákonem přejmenována organizace zpět na spolek.
Místní rybářské organizaci ve Strážnici byl přidělen do trvalého užívání rybářský revír Morava 6 a Velička od ústí do řeky Moravy až po most za obcí Louka. Organizace se zaměřila na rybniční práce, dozor na rybářských revírech a na získání těch druhů ryb, které sama nemohla rybochovnou metodou získat. Jelikož v blízkém okolí nebylo možno rybníky pronajmout nebo obnovit, rozhodla se tyto vybudovat. A tak v roce 1959 bylo započato se stavbou rybníků na Pazdernách.
Se zámeckými rybníky tak vznikla soustava rybníků o celkové výměře 1,6 ha, která sloužila k chovu ryb. Členové rybářské organizace z Petrova začali se stavbou nápustného zařízení řeky Moravy do ramene Zahradníčkovo u Rohatce. Součastně také upravili odstavené říční rameno Morávky (Orlák) u Orlovského mostu. Potud dávná historie.
Nový Moravský rybářský svaz
Od těch dob se pochopitelně hodně změnilo. Nejenom, že bylo vybudováno mnoho malých vodních staveb (malý jez na Veličce, malý jez na spodním úseku ramene Vešky, úprava horního toku říčky Veličky, úprava odstaveného ramene u obce Tasov atd.), ale také byl dobudován sklad na rybníčcích a klubovna, která se později přestěhovala do bývalé hasičské zbrojnice ve Strážnici.
Rybářská organizace postupně začala sdružovat rybáře ne jenom ze Strážnice, Bzence a Petrova, ale také ze širokého okolí. Velmi významné změny prodělala organizace po rozdělení Československé republiky v roce 1992. Český rybářský svaz se rozdělil na dva samostatné svazy a tím vznikl nový samostatný právní subjekt "Moravský rybářský svaz", kterého je náš spolek doposud řádným členem.
V současné době spolek obhospodařuje rybářské revíry Morava 6, Morava 6A, Morava 6M, Velička 1, Velička 1M a pstruhový revír Radějovský potok 1. K těmto revírům patří tok řeky Moravy od železničního mostu tratě Rohatec–Sudoměřice až k jezu ve Vnorovech. Úsek plavebního kanálu od mostu silnice Rohatec–Petrov až po řeku Moravu. Odstavná ramena Orlák v Petrově, Vešky ve Strážnici, nádrž Kejda ve Tvarožné Lhotě, nádrž Roštovica pod Lipovem, Zámecký rybník ve Bzenci, Lipovský rybník, Tasovský rybník a tok říčky Veličky od ústí do Moravy až po silniční most v obci Louka.
Máme přes 1 600 členů
O údržbu, ochranu, zarybňování a zvelebování těchto revírů se stará k dnešnímu dni celkem 1 642 členů našeho spolku. Pamatujete? Na úplném začátku, v roce 1924, to bylo 18 nadšených rybářů. A to je krásný nárůst. Členové jsou rozděleni do pěti místních skupin (Strážnice, Bzenec, Petrov, Lipov, Tvarožná Lhota), které sdružují také rybáře z Radějova, Kněžduba, Sudoměřic a Rohatce. Všechny místní skupiny řídí hlavní výbor MRS, z.s. pobočného spolku Strážnice. Účelem je zejména, spolčování občanů vedených společným zájmem o rybářství ve smyslu právních předpisů upravujících rybářství, uplatňování společného zájmu pobočných spolků jakožto organizačních jednotek Svazu, podílení se na ochraně přírody, krajiny a životního prostředí, podílení se na mimoškolní výchově dětí a mládeže na úseku rybářství, ochrany přírody, krajiny a životního prostředí a v neposlední řadě rozvíjení a popularizování rybářství a rybářského sportu.
Nesmíme zapomenout na naši mládež, kterou sdružujeme v pěti samostatných kroužcích, a to ve Strážnici ve spolupráci s Domem dětí a mládeže, ve Bzenci ve spolupráci se Sokolem Bzenec a ve spolupráci s obcí ve Tvarožné Lhotě, Petrově a Lipově. Celkem v těchto kroužcích pracuje přes 80 mladých členů. Hlavním cílem těchto kroužku není jenom seznámení se s rybolovnou technikou, ale hlavně jejich environmentální výchova, kterou se snažíme v mladých lidech dotvářet jejich vztah k přírodě a k životnímu prostředí vůbec.
Je nutné také připomenout, že naše revíry leží v srdci Slovácka a máme tu zvláštnost, že obhospodařujeme neregulovanou část toku řeky Moravy, který se u nás kroutí, točí, vytváří meandry a mění koryto, jak od pradávna. Osypané břehy jsou přírodní památkou a jsou součástí parku Strážnické Pomoraví. Že je to vzácnost, dokazuje i to, že k této části řeky přijíždějí přátelé přírody ze všech koutů naší vlasti a po prohlédnutí této poslední relikvie původního toku vzdávají tomuto překrásnému koutu přírody hold.
Tento článek je krátkým připomenutím stoleté činnosti "rybářského cechu" ve Strážnici a jejího širokého okolí. Ve stručnosti se snaží popsat činnost, kterou po několik generací tito rybáři prováděli. S uspokojením však můžeme konstatovat, že i novodobé dějiny rybářské organizace svědčí o neutuchajícím nadšení a snaze mnoha generací početné rybářské rodiny o vybudovaní kvalitního zázemí pro ochranu a využití přírodních zdrojů, které vychází z citlivého vztahu k přírodě a snahy o její zachování pro příští generace.
"Petrův Zdar"
PaedDr. Pavel Sečka
předseda pobočného spolku MRS, z. s. Strážnice